Vyzpovídala jsem paní Vendulu ohledně její pomoci starším pejskům, jsem moc ráda, že jsou lidé, co se odhodlali pomáhat psím seniorům, protože právě ti potřebují pomoc nejvíce. Sama mám 13 letého ovčáka a tíhnu ke starším psům, když se jim zadíváte do očí, vidíte tu moudrost a klid.
1. Jak se k Vám pejsci do ‘‘Psí senioři v nouzi‘‘ dostávají?
Psi k nám přicházejí z útulků, výjimečně od majitelů. Často se jedná o tzv. „nechtěná dědictví“, kdy jim páneček zemře a rodina se nepostará. Jsou ale i případy, kdy je pes odložen z důvodu problémového chování (což je vina vždy člověka), stěhování, vysokých veterinárních nákladů.
2. Kdo všechno se o svěřence stará?
Pejsci jsou jak u mě, v Chrástu, tak u našich dobrovolníků, « dočaskářů ». Fungujeme totiž formou tzv. « dočasné péče », což je mezistupeň mezi útulkem a přímým domovem. Nejsme azyl, domeček, kde najdete všechny psy. Jsme parta lidí, která ,,ubytuje" psy přímo u sebe doma. Pomáháme bez nároku na odměnu, ve svém volném čase.
3. Jakého nejstaršího seniora jste měla v péči?
Často se minulost psa neví, a my tak věk musíme odhadovat. Nejvyšší odhadnutý věk
byl 14 let.
4. Máte vlastního pejska?
Většina dočaskářů má i vlastního psa/psy. Já osobně mám 3. Jsou to úžasní pomocníci a učitelé nově příchozího psa. Vždy říkám, že půl práce zastanu já, půl oni:-)
5. Od kdy psí senioři v nouzi pomáhají?
Od roku 2014 jsme začali s mým tehdejším přítelem zachraňovat pejsky z útulků. Zaměřili jsme se především na starší psy, protože ti naší pomoc potřebovali nejvíce. Brali jsme si je k nám domů, ke své stávající smečce, poskytovali jim dočasný domov a dávali je tzv. ,,do kupy" (veterina, socializace, hledání nového majitele). Z finančních důvodů jsme ale mohli pomoct vždy tak jednomu až dvěma pejskům. Abychom mohli počet zvýšit a poskytovat péči ještě kvalitnější, rozhodli jsme se v březnu 2019 založit spolek Psí senioři v nouzi. Časem se naše společná cesta s mým bývalým přítelem rozešla, a já k sobě přibrala kamarádku Kristu, která ovšem z rodinných důvodů po čase s pomocí skončila. Její místo nahradila Eliška, vášnivá pejskařka, se kterou organizujeme chod spolku. V lednu 2020 jsme spolek rozšířily o další dobrovolníky, kteří si (kromě nás dvou) berou pejsky k sobě domů do dočasného domova, pod naší záštitou. Stále, dle finančních možností, rosteme.
6. Udat staršího pejska je jistě náročnější, než štěňata, jak dlouho v dočasné péči senioři pobývají?
Obecně je najít domov psímu seniorovi obtížnější. Záleží na pohlaví, vzhledu, velikosti, „plemeni“, povaze. Nejhůře adoptovatelní bývají velcí, tmaví samci, kříženci nebo plemena typu bull. A když se k tomu přidá nějaký problém v chování, tak takoví psi jsou u nás v průměru až několik měsíců. Nejlépe hledají domovy ty nejmenší fenky, to lidé většinou neřeší zdravotní stav ani problémové chování. Když se navíc jedná o plemeno typu čivava, jorkšír, to nám lidé „trhají ruce“, a taková fena najde domov maximálně za pár týdnů (pokud není třeba léčení). Samozřejmě jsme zodpovědní a domovy vybíráme dle povahy a potřeb psa.
7. Na jaké číslo účtu Vám mohou lidé poslat finanční pomoc?
Za jakoukoli pomoc jsme moc rádi. Protože veterina tvoří největší část nákladů, jednou z nejlepších cest pomoci je finanční podpora na náš transparentní účet u Fio banky, č. 290 159 7990/2010.
8. Máte zájem i o materiální pomoc, deky, krmivo apod.?
Samozřejmě uvítáme i pomoc materiální jako kvalitní granule, konzervy, pamlsky, mikročipy, odčervovací tablety, pouze nové pelíšky a deky, apod. Na našem webu www.psiseniorivnouzi.cz uvádím toto konkrétně.
