Pohanka v psím jídelníčku

Pohanka

Pohanka, ačkoliv bývá často mylně považována za obilovinu, patří mezi tzv. pseudoobiloviny – rostliny, které se používají podobně jako obilí, ale botanicky do této skupiny nepatří.  Pohanka byla v minulosti velmi rozšířenou plodinou ve střední a východní Evropě, a v posledních desetiletích se vrací do popředí zájmu díky svým výjimečným nutričním hodnotám a bezlepkovým vlastnostem nejen v lidském jídlníčku, ale také v tom psím.

Původ a historie

Pohanka pochází z oblasti střední Asie, odkud se rozšířila přes Rusko do Evropy. Největší obliby se těšila v období středověku, zejména v oblastech, kde nebyly vhodné podmínky pro pěstování klasických obilovin. S příchodem nových druhů obilí však začala její popularita klesat. Dnes se pohanka do evropských jídelníčků vrací jako součást zdravé a alternativní výživy. 

Nutriční složení a zdravotní přínosy

Pohanka je ceněna především pro vysoký obsah bílkovin, vlákniny, minerálů a antioxidantů. Obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, což je u rostlinných potravin poměrně vzácné. Je také výborným zdrojem rutinu – látky, která posiluje cévní stěnu, zlepšuje krevní oběh a působí protizánětlivě. Díky absenci lepku je pohanka vhodná i pro psy s podezřením na potravinovou alergii.

Obsahuje také důležité minerály, jako jsou hořčík, fosfor, železo, zinek a mangan. Její nízký glykemický index znamená, že nezpůsobuje prudké výkyvy hladiny cukru v krvi, a proto je vhodná i pro psí diabetiky.

Závěr

Pohanka je výživově hodnotná, bezlepková surovina. Je vhodná v podobě mouky pro výrobu domácích pamlsků pro psy, nebo vařená v celku jako příloha pro psy na domácí stravě či barfu.